Vrh A

Gerry Pug Otakon

OTEC: Gerry Pug Otakon

Gerry je můj první ženich. Pochází ze stejné chovatelské stanice Istako, jako já. Je to moc pěkný pejsek, ne?

Lara JB pózuje

MATKA: Lara Istako (J. B.)

A to jsem já, moje maličkost – J. B. Je to můj první vrh. Více informací o mně najdete v sekci O mně.

Základní informace o vrhu

Datum narození štěňátek: 16. 6. 2018

Pejsek béžový: Archibald

Fenky béžové: Abby, Aida, Alba 

Štěňátka v nových domovech

Třetí měsíc života

Po 16. srpnu začal běžet pejskům třetí měsíc života. Zatím je u nás stále Archibald čekající na své nové páníčky, až se vrátí z dovolené. Tak je pořádně veselo! Albička a Archibald tvoří nerozlučnou dvojku, stále jsou spolu, hrají si a dovádějí, občas se spiknou a dají se do mě. To musím vyskočit na gauč nebo utéct ven. Rostou jako z vody a stále se učí nové věci. Lítají po celé zahradě nahoře i dole a zkoumají terén.

Prvního září opustil naší smečku Archibald. Přijeli si pro něho noví páníčci a odvezli do nového domova. Tak bylo u nás trochu smutno, ale Albička si rychle zvykla. Spí ve svém pelíšku nyní sama a zatím to vypadá, že jí to až tak nevadí. 

Naše další fotografie najdete ve složkách "Štěňátka v nových domovech" výše

Devátý týden života 

Devátý týden je první týden, kdy má naše smečka nové složení. Chybí totiž dvě fenky, které odešly v 8 týdnech do nových domovů - Aida a Abby. Jsem tu tedy já, matka, a mé zbylé dvě děti - Archibald a Alba. Archibald ještě čeká na své páníčky, až si ho vyzvednou, a Alba zůstane se mnou v mém domově jako moje kamarádka a společnice. Prý aby mi nebylo smutno.

Panička říkala, že nyní už skončilo pro Albu a Archibalda "štěněcí" období, a že už začně s výcvikem. Tak to začalo tím, že oba dostali na krk malé obojky na zvykání. Horší bylo nasazení obojku, ale pak už jim vůbec nevadil! To já jsem si ho nechala jako malá nasadit, ale pak jsem se tvářila naprosto tragicky... Panička zloušela i vodítko, ale zatím úspěch nevalný, jen do něj pejsci koušou a nechtějí se hnout z místa.

A co štěňátka dělají? Náhodou - jsou hodná. Přes den spí většinou v pelíšku nebo pod stolem na terase, hezky papají, v noci už jsou hodnější a pokud se panička probudí při jejich žadonění o vypuštění na zahradu, už je plenka v ohrádce jen počuraná. Kakání proběhne venku na trávu. 

Ovšem co přibylo nového - pejsci objevili, že kromě trávy jsou na zahradě rabata se zelení a kůrou. Takže výzkumy se rozšířily i o tyto prostory a výsledek se zanedlouho projevil: Albička si přinesla zakouslé malé klíště, takže hned byli všichni namazáni Fauna Spotem proti vnějších parazitům a jsou podrobováni každodenní kontrole.

Zbylí sourozenci Alba a Archibald se perou  jako draci a už jsou to pejsci vítací: kdokoliv přijde domů, s nadšením je radostně vítán. Návštěvy jsou téměř na denním pořádku.

Já už mám pokoj s kojením, už se děti mlíčka nedožadují, a upřímně řečeno, vůnec mi to nevadí. Ráda bych se zase udělala krásnou. Mám trochu prořídlou srst a potřebuji, aby se mi zatáhly struky. Tak mne panička dobře krmí, denně venčí a chodí se mnou na procházky. Vemínka mi masírují olejíčkem. Tak snad budu po mamince a spraví se to!

Výchova k čistotě je u štěňátek úspěšná, přes den je loužička v domě raritou, dokonce občas i plenka po ránu je čistá nebo jen počuraná.

Pejsci s chutí žerou to, co já. Nejraději ale mají masíčko na kousky, zvláště když je namícháno s trochou orestovaných vnitřností (játra, srdce, ledvinky). Zbožňují také cottage cheese s masem a zeleninou.

Ke konci týdne proběhlo opět odčervení.

Panička pořídila pejskům jednoduché kšírky, aby si na ně zvykali. Moc se jim to nelíbí, ale nedá se nic dělat. Hlavně se jim nelíbí nasazování, pak už je klid. Ovšem na vodítku vyvádějí, musí se to zkoušet na střídačku, jinak si vzájemně do vodítek hryzají a motají se do nich. 

Osmý týden života 

Osmý týden života probíhal ve znamení příprav na odchod do nových domovů. Panička říkala, že už musí štěňátka umět sama žrát všechno, včetně granulí a že už by ode mne neměla vyžadovat tolik mlíčko. První půlka očekávání splněna byla: pejsci papají úplně všechno, v podstatě to, co jím já, co se týče složení i konzistence. Ale ta druhá půlka požadavků, tj. aby už ode mne nechtěli mlíčko, to se  na 100 % splnit nepodařilo. Několikrát denně mne honí po bytě a po venku, aby mne dostali, povalili a dostali se k mým cecíkům. No a já jim to ještě občas dovolím...

Začátkem 8. týdne panička naložila celou bandičku štěňátek do větší přepravky a odvezla je na veterinu. Je totiž čas na očkování a čipování, aby mohly být štěňátkům vystaveny mezinárodní očkovací průkazy a průkazy původu. Byla to jejich první cesta autem, tak byla poněkud vyděšená, ale zvládla vše úspěšně: vyšetření, zavedení čipu i očkování. Byli jsme pochváleni, jak dobře vypadáme a jak jsme živeni!

Pejsci jsou už opravdoví psi. Běhají čile po zahradě, skáčou, bojují, hrají si a perou se. Zkoumají okolí a zkouší, co si mohou dovolit. Žerou už jako já - všechno. Hrají si s hračkami, zkoumají zahradu, nebojí se zvuků.

Poslední den osmého týdne si přijeli budoucí páníčci mých štěňátek vyzvednout první várku: Aidu a Abby. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Bylo to tak rychlé, ale zároveň musím přiznat, že jsem docela ráda, jak se mi ulevilo od toho náporu. Zbyly mi dvě děti, a to rozhodně stačí. Nastolil se klid a nemusím vzdorovat čtyřem, ale jen dvěma pejskům! 

Sedmý týden života 

Štěňátka se zdají býti malinko jiná ve vizáži. Najednou prý panička někdy nepozná, které je které. Aida "Buřtička" už není tak "tlustá", Alba už nemá tak "špičatý" čumáček a tečka se ztrácí, Archie "zvarhánkovatěl" – ten je poznat na první pohled, vypadá jako malá harmonika. Abby má trochu jiný obličej a udělala se jí "tečka", takže skoro není poznat od Alby. Hodně všechna zesvětlela, co se barvy srsti týče.

Každý den je velký pokrok. Jeden den se bojí jít štěňata do kuchyně, ale odpoledne to jednou zkusí a už se dostanou až na koberec k televizi a čurají do něj. Takže panička umístila do prostoru plůtky jako zábrany proti nechtěnému vniknutí. Venku stále panuje strašné vedro, doma 29 °C, na terase přes poledne i 40 °C . Ven se chodí všichni akorát vykakat. Jinak tráví mládež čas na dlažbě pod schody a chladí se. 

V průzkumu zahrady nastal posun: pokud je venku chladněji, zkoumají tvorečci i jiný prostor trávy a zahrady než jaký je u terasy a v dohledu. Tudíž je skoro není možno uhlídat. Než stačí panička jedno štěně chytit, další tři se mezitím ztratí za rohem. Odnese jedno stěně domů, hledá ta zbylá, která se mezitím rozutekla. Aida už vyskočila na první schod, ale hned spadla, tak už to dál nezkoušela. Nejoblíbenějším místem zahrady je čtvercové rabátko u stromu v trávníku, porostlé břečťanem. Tam se válí nejraději.

Štěňátka kakají téměř výhradně venku a hlasitě si vynucují vypuštění z ohrády. Čurání doma moc lokalizovat zatím nejde, byl pořízen dřevěný rámeček na jednorázovou podložku, aby ji štěňata netahala a netrhala. Snaží se na podložku vyčurat, ale občas se loužička najde i mimo. V těch vedrech se totiž malinkým nechce přes rozpálenou terasu na vyschlou trávu a je pohodlnější se vyčurat doma. No člověk se ani nediví… V noci panička pouští pejsky na zahradu, aby se vyvenčili.

Štěňátka jedí pětkrát denně. Do stravy bylo přidáno vařené vejce a syrový žloutek, natural rýže, salátek. Žádný problém nenastal. Také pejsci ochutnali vnitřnosti – kuřecí srdíčka, jatérka, žaludky, vše v pohodě. Milují granulky, které dostávají po jídle. Naučila se rozpoznat zvuky při přípravě jídla. Jakmile panička zachrastí nádobím, všichni vlezou do porodní bedny a koukají do kuchyně jako surikaty, až to bude hotové. Když se příprava jídla chýlí ke konci, začnou kňučet. Panička poklepe na misku jako na bubínek, což je znamení, že jídlo se již nese. Rota se sesype ke kulaté misce a chutě se pustí do jídla.

A jak je to s kojením? Pokud mám náladu, tak nechám bandu napít: někdy je to třikrát denně, někdy pětkrát denně. Štěňata jsou velmi urputná, úplně se na mě vrhnou, povalí na bok, a pokud si lehnu na hladkou podlahu, tak mne doslova tlačí po zemi! Mají ostré zoubky a mačkají do mne packami, no žádná slast to teda není. Ale mám s nimi svatou trpělivost.

Chodí k nám hodně návštěv se na štěňátka podívat, pomazlit a pohrát si. Mají vždy velkou radost a vůbec se nebojí. 

Šestý týden života 

Cílem šestého týdne bylo pro paničku významně navýšit poměr přikrmované stravy a pomalu snižovat kojné dávky mléka. K masu a štěněcímu mlíčku se přidala najemno rozmixovaná syrová mrkvička ve slabším hovězím vývaru. Teda to muselo být dobré, protože porce zmizela, než bys řekl švec. Panička také zkusila dát do společné misky kuličky mletého hovězího masíčka a ty zmizely v bříšku pejsků také bleskově. Hovínka jsou zatím světle žlutá, ale občas už hnědnou. Už je moc nemusím, tak zůstávají tam, kde je pejsci upustí. Panička štěňata doma moc nechce pouštět volně, protože huňatý koberec u televize je velkým lákadlem na venčení!

Venku začínají pejsci trochu zlobit: chtějí ožírat kytky a žerou různé trávy, tak je panička nemůže nechat chvíli samotné. Jen ve venkovní ohrádce, ale tam být moc nechtějí, je již pro něu malá. Jsou tam jen do té doby, než panička uklidí domácí ohrádku – vytře, dá novou plínu, vymění dečky apod.

Jídlo: jak bylo řečeno, cílem je ustanovit 5 x denně misku s normálním jídlem a pomalu redukovat kojení. Zatím je ale zpočátku týdne zájem o kojení obrovský, i po dost velké porci v misce se na mne potomci urputně vrhají. Asi žízeň v období veder?

Štěňátka se začínají vracet ze zahrady sama na terasu. Chtějí i v noci kadit na trávu, což je trochu nepohodlné pro paničku (musí několikrát v noci vstávat a pouštět je ven). Ale zase je pak poměrně čisto v ohrádce. Ráno se pejsci budí časně a mají už hlad. Leží a spí často na jednorázové pleně.

Vprostřed týdne dostali pejsci už maso bez štěněcího mlíčka, s mrkví a slabým vývarem. Chutnalo jim to více než to jídlo s mlíkem. Vylízáno bylo všechno beze zbytku. Mrkev dělala panička za velkého rámusu ve smoothie mixéru s trochou vody. Na řadu přišla i rýže.

Koncem týdne, když panička otevře ohrádku, štěňátka sama vyběhnou (jako rota) na terasu a dále na trávu vykonat svou potřebu. Je radost se dívat, jak jim to hromadně jde! 

Štěňata vyměnila místo na vyměšování v ohrádce: celý den leží na jednorázové pleně, a když to panička nevychytá, počurají se nebo pokakají vedle pleny na lino a večer dokonce do bedny!!! Od té doby mají plenu i v bedně, aby panička nemusela zbytečně prát.

Jinak pejsci krásně žerou – už všechno: maso syrové, vařené, zeleninku (mrkev mixovanou ve smoothie mixéru), ovesné vločky anebo rýži. Hovínko mají hnědé, tuhé, vyhovující. Skoro vůbec už nekadí přes den doma, jen v noci a ráno jsou občas 1-2 bobky. Čurají hodně venku, doma výjimečně, panička se vždy zlobí, když uklouzne po loužičce.

Koncem týdne už štěňátka žerou v podstatě to, co já, i co se týče formy: jemně pomleté maso i s kostmi, zeleninu včetně nastrouhané mrkve, přílohy jako rýže, ovesné vločky a těstoviny. A na řadu přišly i granulky: za studena lisované, samotné tvrdé. A všichni jsme se divili, jak štěňátkům chutnají! Nikdy nezbyde ani jedna v misce. Tak jsem ráda, že jsou štěňátka naučena na všechny druhy krmení a snášejí je dobře.

Pátý týden života 

V pátém týdnu se velmi urychlil motorický vývoj miminek. Začala běhat o „106“ a lítají po zahradě, i když občas ještě nemotorně. V tomto týdnu započala panička štěňátka přikrmovat. Začalo se kašičkou ze štěněcího mléka a libovým jemně umletým masíčkem z kuřátka, krůty a později hovězím. Nejprve panička dávala ochutnávat nový pokrm z malých mističek, ale zpočátku týdne nic moc zájem. Nicméně koncem týdne již začala zvědavost po jídle sílit a daly jsme s paničkou miminům jídlo do společné kulaté misky. Všechna mimi krásně mlaskala nové jídlo a dostávala „ochutnávky“ cca 3 x denně před kojením. Nicméně stále je kojím cca 5-6 x denně, možná mají děti i žízeň, neboť panují velká vedra.

V domácí ohrádce mimi čůrají i kakají na jednorázovou podložku. Koncem týdne již nechtějí na podložku moc kakat, vždy kňučí a panička je vynese na zahradu, kde vykonají potřebu na trávu.

Při kojení mi panička pomáhá, musí mne trochu přidržet, já se položím na bok na koberec a děti se na mne vrhnou. Už to občas i řádně zabolí, neboť v tlamičkách jsou zoubky ostré jako jehličky. Tak je panička hlídá, protože mezi kojením si vždy odskočí vykonat potřebu na koberec u TV. Když není vedro, tak kojíme na koberci na terase, štěňata se vždy chodí venčit na trávu a po jídle kakají.

Ráno je plena vždy plná hovínek, ale to se nedá nic dělat, panička vždy toto nadělení hned hodí do popelnice a plenu vymění. Zatím stačí jedna plena na den a jedna na noc s tím, že průběžně jsou mimina vynášena ven a konají potřebu zde.

Mimča už nespí moc v porodní bedně, asi je jim horko, tak spí často jen tak na linu nebo nově v převrácené plastové přenášecí bedně.

Co se jiných projevů týče, tak pejsci už štěkají, vrčí, koušou, perou se jako draci, hrají si se mnou a s paničkou a občas musí dostat výtku za to, že už kousnou moc a bolí to. Tahají mne za uši, za mordu, koušou do ocasu, no co vám mám povídat! A moje vemínka musí panička po každém krmení mazat Aloe Vera gelem, abych neměla drápance a zapařeninu mezi zadními vemínky. Krásně to chladí a mám to v pořádku.

Já osobně si užívám hojnosti jídla, neboť jsem velmi při chuti. Panička mne krmí 4x denně čerstvým, doma připravovaným jídlem a ještě se dorážím granulkami a jablíčkem. Dostávám vápník a mořské řasy, abych měla dost minerálů. Zpočátku kojení jsem byla hodně hubená, ale nyní jsem se trochu spravila a vypadám slušně, jen mi před porodem vypadala u srsti podsada a mám takové delší chlupy, místy více vypadané. Ale to se spraví! Hodně ze mne jde teď do mlíčka, aby ho měla má miminka kvalitní.

Chodím denně na kratší procházky, ale vždy se velmi těším a svižně běžím, až mi vemínka lítají ze strany na stranu. Pokud jsou horka, panička mne předem namočí do lavoru nebo bazénku, abych byla ochlazená.

Štěňátka už vypadají jako opravdoví malí mopsíčci. Nosí ocásek stočený nahoru, klušou, cválají, hrají si s hračkami a se sebou navzájem, okusují věci. Běhají venku za mnou a za paničkou jako kačenky. Škoda, že jsou taková vedra a nemohou být přes den více venku.

Je legrační, jak štěňátka zkoumají nové povrchy. Na trávě lítají jak střely, ale když přijdou na vyhřátou dlažbu na terasu, zarazí se a bojí se. Ale většina z nich už se osmělila a už lítají i po dlažbě.

Také přivykají zvukům při údržbě domácnosti – vysavač, mixér, robot, kávovar. Pokud je nějaký zvuk příliš hlasitý, seskupí se do kouta a koukají. No musí si zvyknout. Také venku jsou nové zvuky. Auta moc ne, ale vojenské stíhačky přelétají každou chvíli. Už si ale pejsci na ně zvykli.

Na konci 5. týdne byla všechna štěňátka zvážena, mají okolo 1 350 g, je zajímavé, že váhy se všem srovnaly a nejsou mezi nimi výrazné rozdíly.

Režim krmení: zatím ráno po probuzení a pak cca po 3-4 hodinových intervalech (podle spaní a probouzení), 3 x denně příkrm + kojení následné a potom jen kojení. V noci – někdy spí do rána do 5:00 až 6:00, někdy se musí v noci napít třeba ve 2:00 ráno. Záleží také, kdy byli naposled krmeni.

Čtvrtý týden života 

Čtvrtý týden začala štěňátka chodit, i když ze začátku počátku nemotorně: udělala pár kroků a svalila se. Batolátka začala mít velký zájem o okolí. Instalovali jsme před ohrádku starý prací vlněný koberec, aby to štěňátkům při chůzi neklouzalo. Koncem týdne se již chůze stabilizuje a koberec již malým výzkumníkům nestačí. Jelikož kojím teď spíše na koberci a pořádně se přitom rozvaluji, tak panička mohla konečně použít jednorázové podložky do bedýnky. To je úleva od praní prádla! Malí zlotřilci totiž už čůrají řádné porce a vystýlka v bedně byla neustále zmáčená a hlavně v noci se ozýval nespokojený šum v bedně. Nyní je klid a pokud panička po probuzení vyndá bandu ven z bedny, většina se vyčurá mimo na jednorázovou podložku (tu, která je už počuraná z bedny, ale je ještě škoda ji vyhodit). Stále ještě krmím drobotinu jen svým mlíčkem, zatím mají dost, přibývají pravidelně na váze a jsou spokojeni. Trochu mne už koušou svými zoubky, ale dá se to zatím vydržet. V tomto období už více štěňátka bdí a hrají si se mnou a s paničkou. Pohybové schopnosti se rychle rozvíjí, už umí i rychle vyběhnout, chodit po hladkém povrchu. Občas někdo štěkne nebo zavrčí. Mne tahají za uši, za ocas, oždibují tlamu, paničku olizují a nechají se hladit a mazlit. Také jsme byli poctěni dvěma návštěvami budoucích páníčků, moc se jim moje děti líbily! Na konci týdne proběhlo 2. odčervení pastou, tentokrát nikdo neprotestoval a způsobně všichni pastu spolkli a ani se nepo... jako minule (i já svou tabletku spolkla, zabalenou v máslíčku). 

Třetí týden života 

Třetí týden štěňátka lozí po bedně, hrají si spolu, světlá jim srst, koukají na svět očima a zkoumají. Poprvé jsme umístili bandu ven do nové ohrádky na trávu a na koberec na terasu. Chodit ještě moc neumí, ale čile lezou a plazí. Hrají si spolu, vzájemně se okusují. Začínají slyšet. Nicméně většinu dne prospí a krmí se stále výživným mlíčkem ode mne. Čistím je ráda.  

Druhý týden života 

Druhý týden pokračuji v krmení miminek a starání se o ně (kojení, čištění, atd.). Zřejmě mám velmi výživné mlíčko, neboť má miminka dovedou spát i 5 hodin v klidu a v pohodě, než se začnou hlásit o další porci stravy! Jsou v pohodě, jen občas je je jim možná chladno, tak když slezou z vyhřívané podložky, tak  "ufají", že chtějí více tepla... Moje panička mi vypomáhá, neb štěňátka hbitě vrátí na vyhřívanou část porodní bedny a je okamžitě ticho. Koncem týdne narostly miminům drápky a začali mě škrábat bříško. Panička škrábajícím prostopášníkům musela drápky zastřihnout a zabrousit pilníčkem, aby mne to nebolelo. Řeknu vám, že jsem se dost trápila a ani jsem nechtěla moc krmit. Ale už to přešlo. A také mimina prokoukla a hned vypadají jako maličtí pejsci a ne jako myšičky! Už si začínají hrát vzájemně mezi sebou, lezou čile po bedně a zkoumají okolí. Já je stále čistím. Ve stáří 2 týdnů jsme všichni dostali první odčerovací kůru. Já jsem snědla tabletu namazanou  máslem, ale mimina dostala od paničky nějakou pastu, natřela jim ji na horní patro a všichni házeli hlavičkami a chtěli se toho "hnusu" zbavit. Ale snášeli to statečně, nic nevyplivli a ani neměli průjem.

Jinak co se týče mě, jím 4 krát denně, a ještě dostanu přídavky, pokud chci, takže to je sen! Ale jsem docela hubená a panička má obavy, aby mne futrovala dostatečně, tak se náležitě snaží a kupuje mi vybraná masíčka. 

První týden života

První týden našeho společného života jsem se musela naučit starat o maličká psí miminka. Naučila jsem se je krmit, masírovat jim jazýčkem bříška a čistit je. Snažím se být vzornou matkou, ale občas opustím porodní pelech, abych se zchladila a odpočinula si. Panička každý den moje miminka ráno váží. Přibývají od prvního dne a jsou to opravdu zdatní jedlíci. Skoro je není slyšet ani v noci, jen jejich spokojené mlaskání. Abych měla dostatek  mlíčka, panička mi vyvařuje a krmí, to se teda mám!

 

Poslední dny před porodem

Poslední dny před porodem už jsem byla jako koule a řeknu vám, v těch horkých dnech to nebylo nic příjemného. Ale každý den jsem chtěla na krátkou procházku a měla jsem do poslední chvíle chuť k jídlu. Bříško jsem měla veliké a všichni tipovali, kolik miminek tam asi mám... Nejvíce tipů bylo na 5 kousků - ale já měla pořádné kousky čtyři!!!